oznamujeme, že se nám narodila tři krásná...
Předposlední květnový víkend jsme se rozhodli...
Ahoj smečko :) po delší době se koukám na...
Gratulujeme k šampionu a přijedeme držet palečky...
Buraida - Eidi
Eidinku jsme se rozhodli přivést do naší smečky trochu narychlo na jaře 2004. Uvažovala jsem o pořízení fenky, ale v té době to bylo jen ve stadiu přemýšlení. Pak mi zavolala kamarádka Jana Vrbacká s tím, že v Německu u chovatele Sebastiana Pollera je k mání pětiměsíční fenečka a poslala mi odkaz na jeho webové stránky. Jakmile jsem viděla její fotografie, hned jsem se zamilovala a začala se Sebastianem jednat. Naštěstí tehdy u něj dočasně bydlela Gabi Meissen, která nám pomohla s jazykovou bariérou, protože Sebastian nemluví moc dobře anglicky a já zase vůbec německy. Navíc Gabi měla na mě reference od Jany Vrbacké, takže mohla dát určité záruky, že Eidince (vlastně tehdy ještě Buraidě) bude u mě dobře. Během týdne jsme byli domluveni a já jela do malého městečka nedaleko Mnichova. Tehdy už jsem věděla o něco víc o azavacích a byla jsem připravená odjet bez Buraidy, pokud by projevovala přehnanou nedůvěřivost a plachost nebo měla nějakou exteriérovou vadu, která by později mohla způsobit její vyřazení z chovu. Naštěstí se nic takového nestalo a svoji vytouženou fenečku jsem si vezla domů. Gogo to tehdy nesl dost těžce, ale za nějaké tři týdny si zvykl a teď jsou oba psi nešťastní, pokud mají strávit třeba jenom den odděleně.
Eidinka, jak jsme Buraidu okamžitě přejmenovali, má naprosto úžasnou povahu. Venku se sice chová plaše, pokud si cizí lidé chtějí vynutit kontakt, ale jinak je schopna člověku, kterého vidí poprvé v životě, vlézt na klín a mazlit se. Jsem přesvědčená, že všechny svoje dobré vlastnosti zdědila po svém otci, kterým je asi nejznámější azavak z let 2001-2006, Ahmar Kel es Suf. Stejně jako on si dokáže lidi omotat kolem tlapky naprosto neuvěřitelným způsobem.
Nadšeně se účastní coursingových závodů. Na oválu bohužel exceluje jen při tréninkových bězích, kdy je možné vypouštět psa z ruky. Nejspíš její lekavost způsobila neschopnost odstartovat z boxu, což je velká škoda vzhledem k její rychlosti. Rozhodla jsem se ale nelámat nic přes koleno a nechávám ji běhat jen tréninkově.
Výstavně sice není tak úspěšná jako její otec (což by podle mě ani nebylo možné, Ahmar byl prostě jen jeden), ale posudky a výsledky má velmi dobré.